Lehkost srdce

Zimní setkání na představení Jak běžet do kopce bylo tichým, ale hlubokým zastavením. Povídání o životě, cestování v Himálaji, vztazích i vnitřní cestě jemně otevíralo prostor k zamyšlení nad tím, co skutečně žijeme a kým jsme. Nechávám zde myšlenky z přednášky jako povzbuzení, aby se nám v každodennosti dýchalo lehčeji a s větší důvěrou. 

"Řekl mi, že jako ostříž musím hlídat svou mysl, abych ji ovládala já a ne ona mě. Že naše ego je jako nafouknutá bublina, která nedovolí Bohu, který je v každém z nás, víc než se krčit v koutě, protože v nás není pro něj místa. A jenom potlačíme-li ego a necháme-li tu bublinu splasknout, Bůh v nás může růst… a s ním i láska a tichá radost. 

A také že je potřeba být stále pozorný, protože naše mysl je velmi nepočitatelná a usilovná. Všechna duchovní cvičení jsou možná dobrá k sebeovládání, ale mysl se dá zkrotit pouze otázkou: KDO JSEM JÁ?"

Zdroj: Jana Paulová - Jak běžet do kopce